POSEDLOST
Divadelní adaptace povídky PETERA HOEGA Hommage a Bournonville z knihy Příběhy jedné noci.
Jevištní fúze činoherního a tančního divadla, s použitím interaktivních projekcí, živé hudby a DJ, balancující na hraně neoklasicizmu a špinavého baroka.
Ztratíte-li boha, musíte si stvořit jiného
slovo režiséra: V roce 2008 jsme s Tatianou odletěli na Srí Lanku, odpočinout si od evropského životního tempa, ale také najít během společně trávených dnů téma představení, které bychom spolu chtěli dělat. Představení kde by mohla uplatnit svůj vztah k tanci. Po návratu jsme věděli jakou formu by náš projekt měl mít, ale pořád jsme neměli téma. O něco později jsem trávil nějaký čas v Lisabonu, kde jsem jeden den na pláži otevřel knihu, kterou mi Táňa darovala před cestou, s tím, že si mám přečíst jednu povídku. Ta povídka začíná větou „Bylo 19. března 1929 a začínala 26. noc ramadánu, ona noc, kdy Alláh z nebe na zem seslal korán, a kousek od lisabonského přístaviště pod čtvrtí Alfama teď‘ dva muži byli v každém ohledu na konci své cesty. Seděli na malé loď’ce, jakým se jižně od Afrického rohu říká meli. Ta v Lisabonu nemá co dělat, poněvadž její plachta je na jiný druh větru a její trup na jiný druh vln. Ne na vlny oceánské které omývají Lisabon. Kromě toho do ní trochu teklo…“ Táňa je pro mne od začátku našeho přátelství výjimečně inspirativní osobou a taky dobře věděla, jak moc mám Lisabon rád. Bylo mi jasné, že máme téma a po návratu do Prahy jsem chtěl začít psát scénář. Nešlo to – ta povídka se mě osobně dotkla. Zkusil jsem opět odcestovat, tentokrát do Maroka, kde vzniklo schéma představení a později na Kapverdské ostrovy, kde jsem scénář dopsal. Jako kdybych potřeboval být v jiném kulturně-společenském prostředí, vzdálený od toho příběhu. Asi tak, jak daleko je od něj jedna z postav našeho představení, derviššký mnich Rumi, anebo jak říká v představení jeho souputník Jakob „…jako kdyby snad přece jen bylo možné být uvnitř příběhu.“ Původně jsem představení chtěl nazvat Na jedné lodi, ale na cestě dovnitř příběhu jsem pochopil, že naše hrdiny spojila ztráta boha, na jehož místo si každý z nich, posedle dosadil něco jiného.
(Peter Serge Butko, režisér představení.)
